MojeVize

Děkuji za velký zájem, veškeré kurzy kalisteniky a stojek jsou naplněny!

Nábor klientů do Online Coachingu je stále otevřen. Zbývají poslední 2 místa.

Přijímám také 2 nové klienty na osobní spolupráci.

Úvod

Už během 20. století došlo k výraznému snížení frekvence a intenzity fyzických aktivit, do kterých byli lidé po celou dobu svých životů zapojeni. Většina jedinců už se nemusela živit fyzicky vedenými pracemi a nějaký pohyb tak vykonávat. Tato změna měla významný dopad jak na jednotlivce, i celou společnost.

Dnes to vidíme všude okolo nás. Lidé čím dál více pracují spíše mentálním způsobem,
a svá těla tak opomíjejí. Vytváří se tak mnoho nežádoucích účinků, které lidem jejich profese a fungování ztěžují. To je důvod, proč jsem si vybral toto téma. Za cíl mé práce jsem si položil čtenářům lépe představit problematiku nedostatku fyzické aktivity a následné psychologické důsledky. Zároveň však zdůrazňuji, jaké psychologické benefity pro nás pohyb skýtá.

S menší mírou pohybu se začíná objevovat více fyzických i mentálních potíží. Svalstvo
a hybné systémy začínají ochabovat či se dostávat do poloh ne příliš přirozených, které pak negativně zasahují celý organismus. Vznikají tak psychosomatické problémy, které se často řeší pouze po psychické stránce.

Jak tedy vlastně pohyb s psychikou souvisí? Co pro svá těla mohou lidé dělat? Co působí
a čemu se naopak vyvarovat?

Pomocí nahlédnutí do široké škály studií a odborných textů, které jsou citovány dle normy APA (2010), se v práci snažím tuto problematiku čtenáři více objasnit a dát mu stručný přehled o tom, jak se věci v dnešní době mají.

Hlavní otázkou je, jak fyzické aktivity člověku psychicky pomáhají a zda-li jeho stav zlepšují. Dle Healthline Media, Inc. depresí trpí až 5% populace na světě, jejími symptomy však mnohem více. Stane-li se deprese dlouhotrvající či chronickou, mohou být mezi negativní následky zařazeny bolesti hlavy a další chronické bolesti, fóbie, panické poruchy, úzkostné záchvaty, životní problémy, nadváha, či dokonce v nejhorším případě sebevražda (Healthline, 2017). Jedny z mnoha symptomů jsou úzkost a stres, které zažil snad každý běžný člověk. Deprese se tak může týkat úplně každého. A proto by všichni měli být obeznámeni s tím, jak s ní účinněji bojovat či jí lépe předejít.

1.      Fyzická aktivita a její psychologické benefity

1.1       Pozitivní účinky cvičení

Z klinické perspektivy existují důkazy, že cvičení a jiné fyzické aktivity mají příznivý vliv na vysoký tlak, osteoporózu, cukrovku a některé psychické poruchy (Powell, 1988; Powell et a]., 1986; Seefeldt, 1986). Odhaduje se, že až 25% populace trpí lehce mírnou až středně závažnou depresí, úzkostí a dalšími emočními poruchami. Někteří se s těmito poruchami vyrovnávají individuálně, bez jakékoliv odborné pomoci. Fyzická aktivita v přírodním prostředí může být pro tyto osoby slibnou podporou (Brown, 1988), neboť právě fyzická nečinnost může být spojena se symptomy deprese (Farmer et al., 1988).

Autoři Tsutsumi, Don, Zaichkowsky a Delizonna došli k zajímavému zjištění, že plánované a pravidelné cvičení může zlepšit celkovou tělesnou zdatnost, fyzickou soběstačnost
a především náladu a emocionální rozpoložení u starších dospělých, zatímco kognitivní funkce zůstávají konstantní (Tsunami, 1997).

1.1.1      Vliv pohybu na stres

Nejprve je třeba definovat, co se cvičením myslí. Za cvičení se považuje jakákoli fyzická aktivita, která zasahuje fyziologické systémy jednotlivce (Fox, Bowers, & Foss, 1988). Obecně se dělí na tři typy kondicionačních efektů: svalovou sílu a vytrvalost, flexibilitu
a kardiovaskulární vytrvalost.

Kardiovaskulární vytrvalostní trénink (např. běh či cyklistika) nebo aerobní cvičení je nejčastěji předepsaná cvičební léčba pro snížení stresu (Morgan & Goldston, 1987). K dosažení ideálních výsledků je nutné, aby osoba pohyb vykonávala alespoň 3krát týdně po dobu minimálně 20 minut, a to aspoň po dobu 8 týdnů (McArdle, Katch, & Katch, 1986).

Snad nejdůležitějším zjištěním je, že cvičení je obzvláště účinný program pro dospělé, kteří mají zvýšené úrovně stresu (např. zažívají chronický pracovní stres) (Long & Stavel, 1995) (Long & Stavel, 2008).

Cvičení se také jeví jako jedno z nejúčinnějších chování regulující náladu k pozitivnějšímu rozpoložení. Nejlepší obecná strategie pro změnu špatné nálady je kombinace relaxačních, stresových, kognitivních a cvičebních technik (Thayer, 1994).

1.1.2      Vliv pohybu na úzkost

Na základě výsledků metaanalýzou Long a Stavel dospěli k závěru, že: a) cvičení je spojeno s redukcí úzkosti (jak se symptomy, tak již daným stavem) pouze pro aerobní formy cvičení; b) tréninkové programy musí trvat déle než 10 týdnů, což je doba před tím, než dojde k významnějším změnám ve snížení úzkosti, a více jak 15 týdnů k dosažení nejlepších výsledků; c) je nezbytné cvičení po dobu nejméně 20 minut k dosažení snížení stavu úzkosti a jeho vlastností či symptomů.

Problémem však je, že zatím byly zkoumané pouze hlavně aerobní formy cvičení. Anaerobní typy cvičení jako gymnastika, kalistenika, vzpírání, posilování s těžkými váhami, sporty, bojová umění či jóga mají příliš malé množství studií pro větší analýzu a oporu. (Jones, 2014) (Long & Stavel, 1995).

1.1.3      Vliv pohybu na deprese

Deprese mezi staršími osobami je jedním z nejzávažnějších problémů veřejného zdraví, kterým čelí dnešní moderní společnost. Přítomnost deprese bývá spojována s vysokou mírou sebevražd u dospělých a dospívajících jedinců. U starších pacientů je deprese spojena s výrazným snížením jejich kognitivních schopností, což je obvykle spojeno i s poklesem společenských a tělesných aktivit (Teixeira, 2013).

Podle studie „Physical Activity, Sedentary Behavior, and Depressive Symptoms among Adolescents“ trpí depresivními symptomy dvakrát více děvčat než chlapců. Zároveň bylo zjištěno, že dívky se hýbají dvakrát až třikrát méně než chlapci, kteří se k pohybu dostávají častěji skrz tělocvik nebo různé sportovní kluby, kdežto pro většinu dívek jsou tyto záležitosti až „příliš mužské“, a tak se jim spíše vyhýbají (Hume, 2011).

Může být zřejmé už z několika důvodů, proč je vysokofrekvenční cvičení spíše spojováno s psychologickými přínosy pro osoby trpící depresí. Za prvé, časté a pravidelné cvičení pravděpodobně zvyšuje kondiční úroveň cvičenců, a proto, jak se vyvíjí kondiční proces, fyzické nepohodlí se snižuje, a cvičení se stává pro cvičence příjemnějším. Ve skutečnosti se zjistilo, že několik významných metabolických a fyziologických adaptací na aerobní cvičení probíhá poměrně rychle (do konce prvního týdne tréninku), a to zejména u účastníků s nízkou úrovní kondice (jako má většina depresivních jedinců) (Hickson, Hagberg, Ehsani, & Holloszy, 1981).

Dalším způsobem, jak časté cvičení snižuje fyzické nepohodlí, je známo jako proces sebepoznávání se a učení. Konkrétně, s častým zapojením se cvičenci naučí lépe interpretovat fyzické pocity spojené s výdaji energie: zvyknou si na hluboké dýchání, pocení a dokonce se dokáží při cvičení uvolnit a relaxovat, či si jednotlivé svalové partie uvědomit a tím pádem i bolesti a potřeby těla. Výsledkem je, že pocity nepohodlí a nespokojenosti snižují účast a motivaci cvičenců. Za třetí, jak bylo již dříve naznačeno, i když je málo známo, co se týče dynamiky afektivní reakce po cvičení, některé studie naznačily, že psychologické přínosy vyvolané cvičením obvykle trvají 2 až 4 hodiny (Thayer, 1996). Tento časový rámec zdůrazňuje potřebu časté účasti na obnovení nových náladových stavů. Čím vícekrát tedy cvičenec bude cvičit, tím lépe se cítit může. Avšak neměl by se cvičením stát posedlý, protože je-li vystaven extrémním zátěžím či má absenci pohybu, mohou se u něj projevovat zcela opačné a negativní symptomy (Legrand, F., & Heuze, J. P., 2007).

1.2       Negativní vlivy spojené s obsesí cvičením

Chronické, tedy dlouhotrvající, cvičení sice může pozitivně ovlivnit stav nálady a snížit úzkost u normálních subjektů (Brown, 1988). Na druhé straně však nadměrné chronické cvičení může vést k únavě, úzkosti a depresi (Dishman, 1988). Dále se také zdá, že obsesivní zapojení do cvičení může často vést až k behaviorálním problémům, co se života v domácnosti či práci týče. Dále také k fyzickým zraněním, pocitům neklidu a podráždění, pokud je obsedantní cvičenec nucen přestat cvičit (Dishman, 1985).

Mezi hlavní individuální psychologické benefity fyzické aktivity patří: pozitivní změny
v sebeuvědomění a well-beingu, zlepšení sebevědomí a povědomí o sobě samém, pozitivní změny nálady a úleva od napětí, zvýšená duševní pohoda, zvýšená ostražitost a jasné myšlení, zvýšená energie a schopnost snadněji zvládat každodenní činnosti. Dále jsou také známy úlevy z pocitů, jako jsou deprese a úzkost, vliv na premenstruační napětí. Rosenfeld, Tenenbaum, Ruskin a Halfon uvádějí, že program tělesných aktivit pro fyzickou kondici může umírnit negativní emocionální pocity (Rosenfeld, 1989).

Za účelem psychologického prospěchu z tělesné aktivity doporučil deVries cvičení s nízkou intenzitou (které se odráží od 30% do 60% rozdílu mezi hodnotami klidové a maximální tepové frekvence) (deVries, 1981). Přestože 20 až 30 minut cvičení může mít dostatečné účinky pro snížení stresu (Berger, 1986; Berger & Owen, 1983), 60 minut může mít za následek mnohem účinnější psychologický prospěch (Mandell, 1979). Doporučované hodnoty jsou 20 minut aspoň třikrát týdně. Krom cvičení mohou přinést psychologické výhody ale i jiné, a to rekreační, aktivity, jako jsou míčové hry a vodní hry.

1.3       Vztah mezi pohybem a sebeprezentací

Obecně se ukázalo, že často cvičící cvičenci mají silnější přesvědčení o svých schopnostech dosáhnout vytvořených cílů a představ (např. být fit či vypadat dobře) a kladou na ně větší důraz, než cvičenci, kteří necvičí často či nějak pravidelněji (Hausenblaus, 2004). Krom této sebedůvěry je zde zároveň i přítomen proces, kterým se lidé pokoušejí monitorovat a kontrolovat dojmy, které o nich vznikají u druhých lidí, se nazývá sebeprezentace. Lidé mohou používat sebeprezentaci k různým důvodům: zvýšit příznivé výsledky, vytvořit a udržet pozitivní obraz sebe sama nebo vytvořit pozitivní emoce a snížit ty negativní. Bylo prokázáno, že sebeprezentační faktory ovlivňují široké spektrum typů chování u cvičení, jako jsou motivace ke cvičení, zvolená činnost a kontext za ní, vynaložená námaha
a úsilí, a afektivní projevy chování (Leary, 1992).

Zdá se tedy, že individuální přesvědčení, že člověk může vytvořit konkrétní dojem a dosáhnout ho, je silněji spojen s chováním při cvičení, než s důrazem na daný dojem. Když se totiž jednotlivec domnívá, že může vytvořit dojem, např. že je fit a v kondici, pak může cvičit více, než kdyby se domníval, že tyto dojmy nemůže vytvořit. Dokonce, i když cvičenec dává velkou důležitost těmto dojmům, pokud má pocit, že nemá šanci, že jich úspěšně dosáhne, je méně pravděpodobné, že se bude pokoušet těchto cílů dosáhnout pomocí cvičení. Už jen samotná fyzická aktivita má za následek lepší odezvu organismu, a tak i následné zlepšování. S viditelnými výsledky či při pocítění zlepšení se tak zvedá i sebevědomí o schopnostech daných věcí dosáhnout (Hausenblaus, 2004).

1.4       Pohyb jako psychoterapeutická metoda

Studie u depresivních pacientů ukázaly, že aerobní cvičení může být až stejně účinné jako různé formy psychoterapie, co se antidepresivních účinků týče, na pacienty s mírnou až středně těžkou formou deprese (Dunn & Dishman, in press; Martinsen, 1987, 1990; North et al., 1990) North a spol., používající metodu metaanalýzy, zjistil, že fyzické aktivity vedoucí tělo ke cvičení a pohybu, jsou mnohem výhodnější aktivitou než jakékoliv jiné aktivity a způsoby trávení volného času, a to u mnoha druhů depresivních poruch (North, 1990).

Avšak Cooney a kol., dodávají, že cvičení je sice účinnější než různé kontrolní intervence, avšak ne než farmakologické nebo psychologické terapie. Za ideál se má zapojení pohybu do psychologických terapií, avšak plně pohybem nenahrazovat. Dbát na důležitost obojího (Cooney, 2013).

V rozhovoru pro American Psychological Association psycholožka Jennifer Carter říká, že mnoho post-absolvovacích studijních programů zřídkakdy učí studenty, jak pomáhat pacientům zařadit cvičební aktivity do jejich života. A dokonce je mnoho samotných psychologů, kteří toto téma neberou v úvahu a sami jej příliš neaplikují. Dle Carterové by: „se cvičení či fyzický pohyb měly začlenit do klinické a poradenské psychologie, jako její doplňující součást.

Sama Carterová dodává, že svým klientům nabízí „walk as they talk“, aneb procházky, při některých terapiích, po krásném zalesněném kampusu. Právě chůze pomáhá klientům uvolnit se, otevřít konverzaci a celkově zrelaxovat. Právě Jennifer říká: „Často svým klientům psychoterapie doporučuji pohybové aktivity, zvláště mají-li tendence býti úzkostní či depresivní.“ (Weir, 2011).

 

Závěr

Výsledky studií nám říkají, že pro ideálnější výsledky a plného získání benefitů, je třeba cvičit minimálně 20 minut 3x týdně a to po dobu minimálně 8 týdnů, pro nejlepší výsledky okolo 15 týdnů. Krom takto sestaveného tréninkového plánu však člověk může využít
i jiných možností. Například taková pouhá desetiminutová procházka už začne člověka uvolňovat a přivozovat mu pozitivnější náladu (Jones, 2014) (Long & Stavel, 1995).

Ze studií víme, že byl především zkoumán efekt aerobního cvičení. Avšak ve světě fitness je známo, že tato aerobní cvičení jsou mnohdy prováděna technicky nesprávně, a tak vznikají různé zdravotní problémy a dysbalance. Proto by bylo dobré pacientům dát i nějaké návody, pro lepší techniku, či jim dát kontakty na odborníky. A také zavést studie na anaerobní typy cviků, neboť ty, dle mého názoru, mohou skýtat ještě mnohem více benefitů.

Však nejdůležitějším zjištěním jest, že pravidelný pohyb člověku pomáhá lidem jak po fyzické, tak i psychické stránce.

 

Seznam použité literatury

  • APA (2010) American Psychological Association. Retrieved November 30, 2017, from http://www.apa.org
  • Berger, B. G., & Owen, D. R. (1988). Stress reduction and mood enhancement in four exercise modes: Swimming, body conditioning, hatha yoga, and fencing. Research Quarterly for Exercise and Sport, 59. 148-1 59. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Brown, D. R. (1 988). Exercise, fitness and mental health. In C. Bouchard, R. J. Shephard, T. Stephens, J. R. Sutton, & B. D. McPherson (Eds.), Exercise, jtaess and health (pp. 607-626). Champaign, IL: Human Kinetics. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Cooney, G. M., Dwan, K., Greig, C. A., Lawlor, D. A., Rimer, J., Waugh, F. R., McMurdo, M., Mead, G. E. (2013, September 12). Exercise for depression. Retrieved November 30, 2017, from https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24026850 
  • Depression and Mental Health by the Numbers: Facts, Statistics, and You. (n.d.). Healthline. Retrieved November 30, 2017, from https://www.healthline.com/health/depression/facts-statistics-infographic 
  • deVries, H. A. (1981). Tranquilizer effects of exercise: A critical review. Physician and
  • Dishman, R. K. (1986). Mental health. In V. Seefeldt (Ed.), Physical activity and wellbeing (pp. 303-34 I). Reston, VA: American Alliance of Health, Physical Education, Recreation, and Dance. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Dishman, R. K. (1988). Determinants ofparticipation in physical activity. In C. Bouchard, R. J. Shephard, T. Stephens, J. R. Sutton, & B. D. McPherson (Eds.), Exercise, fitness, and health (pp. 75-101). Champaign, IL: Human Kinetics. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Dunn, A. L., & Dishman, R. K. (in press). Exercise and the neurobiology of depression. Exercise and Sport Sciences Reviews. Physical activity and psychological benefits: A position statement from the international society of sport psychology. (1992).Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Farmer, M. E., Locke, B. 2.. Moscicki, E. K,, Dannenberg, A. L., Larson, D. B., & Radloff, L. S. (1988). Physical activity and depressive symptoms: The NHANES I epidemiologic follow-up study. American Journal of Epidemiology? 128, 1340-1 35 1. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Fox, E.L., Bowers, R.W., & Foss, M.L. (1988). The physiological basis of physical education and athletics. Toronto: Saunders. Journal of Applied Sport Psychology, 7(2), 167-189. doi:10.1080/10413209508406963. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209508406963 
  • Hausenblas, H. A., Brewer, B. W., & Raalte, J. L. (2004). Self-Presentation and Exercise. Journal of Applied Sport Psychology, 16(1), 3-18. doi:10.1080/10413200490260026. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/10413200490260026 
  • Hume, C., Timperio, A., Veitch, J., Salmon, J., Crawford, D., & Ball, K. (2011). Physical Activity, Sedentary Behavior, and Depressive Symptoms among Adolescents. Journal of Physical Activity and Health, 8(2), 152-156. doi:10.1123/jpah.8.2.152. Retrieved December 18, 2017, from http://journals.humankinetics.com/doi/abs/10.1123/jpah.8.2.152 
  • Jones, M. D., Booth, J., Taylor, J. L., Barry, B. K. (2014, August 8). Aerobic training increases pain tolerance in healthy individuals. Retrieved November 30, 2017, from https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24504426 
  • Leary, M. R. (1992). Self-presentational processes in exercise and sport. Journal of Sport and Exercise Psychology, 11,94- 104. Journal of Applied Sport Psychology, 16(1), 3-18. doi:10.1080/10413200490260026. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/10413200490260026 
  • Legrand, F., & Heuze, J. P. (2007). Antidepressant Effects Associated with Different Exercise Conditions in Participants with Depression: A Pilot Study. Journal of Sport and Exercise Psychology, 29(3), 348-364. doi:10.1123/jsep.29.3.348. Retrieved December 18, 2017, from http://journals.humankinetics.com/doi/abs/10.1123/jsep.29.3.348 
  • Long, B. C., & Stavel, R. V. (1995). Effects of exercise training on anxiety: A meta-analysis. Journal of Applied Sport Psychology, 7(2), 167-189. doi:10.1080/10413209508406963. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209508406963 
  • Mandell, A. (1979). The second wind. Psychiatric Annals, 9. 57-69. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • McArdle, W.D., Katch. EI.. & Katch, V.L. (1986). Exercise physiology: Energy, nutrition, and human performance. Philadelphia: Lea & Febiger. Journal of Applied Sport Psychology, 7(2), 167-189. doi:10.1080/10413209508406963. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209508406963 
  • Morgan, W.P., & Goldston, S.E. (Eds.). (1987). Exercise and mental health. Washington, DC: Hemisphere. Journal of Applied Sport Psychology, 7(2), 167-189. doi:10.1080/10413209508406963. Retrieved December 18, 2017, fromhttp://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209508406963 
  • North, T. C., McCullagh, P., & Vn Tran, Z. (1990). Effect of exercise on depression. Exercise and Sport Sciences Reviews, 18. 3194 15. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452
  • Powell, K. E. (1988). Habitual exercise and public health: An epidemiological view. In R. K. Dishman (Ed.), Exercisp adherence: Its impact on public health (pp. 15-39), Champaign, IL: Human Kinetics. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Rosenfeld, O., Tenenbaum, G., Ruskin, H., & Halfon, S. T. (1989). The effect of physical training and efficiency in industry. Ergonomics, 32. 10 19-1028. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Seefeldt, V. (Ed.). (1986). Physical activity and well-being. Reston, VA: American Alliance of Health, Physical Education. Recreation, and Dance. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Sports Medicine, 9, 46 -55. Journal of Applied Sport Psychology, 4(1), 94-98. doi:10.1080/10413209208406452. Retrieved December 18, 2017, from http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10413209208406452 
  • Teixeira, C., Vasconcelos-Raposo, J., Fernandes, H., & Brustad, R. (2013). Physical Activity, Depression and Anxiety Among the Elderly. Social Indicators Research, 113(1), 307-318. Retrieved December 18, 2017, from http://www.jstor.org/stable/24719415 
  • Thayer, R. E., Newman, J. R., McClain, T. M. (1994, November 6). Self-regulation of mood: strategies for changing a bad mood, raising energy, and reducing tension. Retrieved November 30, 2017, from https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/7983582 
  • Tsunami, T., Delizonna, L. L., Zaichkowski, L. D., & Don, B. M. (1997, November 16). Physical fitness and psychological benefits of strength training in community dwelling older adults. Retrieved November 30, 2017, from https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9545677 
  • Weir, K. (2011, December 12). The exercise effect. Retrieved November 30, 2017, from http://www.apa.org/monitor/2011/12/exercise.aspx

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..